Adam Typlt: Ve mně byl uvězněný kluk, který čekal na vysvobození

Adame, narodil ses jako Adéla. Vzpomeneš si, jak sis ještě jako malá holčička hrál?
Co si jen vzpomínám, zajímala mě autíčka a další hračky pro kluky. Osm let jsem hrál fotbal. Mám tři sourozence. Jeden brácha je o dva roky mladší. V dětství jsme si prohazovali role – já si hrál s jeho autíčky a on s mými panenkami. On z toho, na rozdíl ode mě, vyrostl. Sestra a druhý bráška jsou o 9 a 12 let mladší, tak jsme si spolu moc nehráli, spíš jsem je hlídal.

Parádila si tě mamka jako holčičku?
Jasně, že i moje mamka chtěla mít holčičku se vším všudy, a tak se mě snažila česat a parádit. Pokaždé jsem se bránil. Nejraději jsem nosil fotbalové dresy. Šaty na mě dostala snad jen, když jsem si šel pro vysvědčení.

Stává se, že holky rády hrají fotbal a kluci třeba jezdí s kočárky. Kdy sis začal uvědomovat, že jde v tvém případě přece jen o víc?
Hodně brzy. Pamatuju si, že jsem jednou cestou ze školky vyprávěl mamce, že bych chtěl být kluk. Zasmála se a řekla mi, že holky to mají lepší. Tak už jsme to dál neřešili. Ve čtrnácti jsem se zamiloval do holky. Bylo mi krásně, najednou jsem měl pocit, že někam patřím. Pořád to ale nebylo ono. Tři roky jsem se s tím hodně pral. Moje tehdejší láska ale kluka nechtěla. Tím se vše oddálilo. V devatenácti jsem měl už úplně jasno, tak jsem to všem blízkým narovinu oznámil.

Jak se s proměnou sestřičky na brášku sourozenci vyrovnávali?
Brácha potřeboval čas, aby to přijal. Sestra to neřešila a malý brácha to nemohl pochopit. Bylo mu v té době teprve pět let. Jen se mě stále dokola ptal, proč chci být kluk.

Asi nebylo jednoduché vysvětlit takovou situaci pětiletému dítěti.
Moje sexuoložka paní doktorka Hana Fifková mi poradila, ať mu to povím jako pohádku. Tak jako žába je v pohádce princ, tak ve mně je zase uvězněný kluk, který čeká na vysvobození.

Jak jsi vycházel se svými spolužáky?
Prošel jsem si i šikanou. Hlavně ze strany holek, kterým vadilo, jak si rozumím s klukama. Naštěstí pro mě to skončilo jen u posměšků.

Komu ses se svými problémy a pocity svěřil poprvé?
Poprvé jsem o tom mluvil se svojí dívkou. Dodnes jsem jí vděčný, že mě dokázala pochopit.

A co rodiče?
Mamku jsem pozval společně se svým kamarádem, transsexuálem, na kafe. Povídali si spolu a moji mamku jeho příběh moc zajímal. Když jsem se jí pak svěřil, že já jsem na tom stejně, nechtěla si to zprvu připustit. Přesvědčovala mě, že jsem si to jen vsugeroval, abych se kamarádovi podobal. Je ale hodně tolerantní, má mě ráda, a tak brzy za mnou přišla s tím, že se mezi námi nic nemění a vždy a se vším mi pomůže. Táta je uzavřený člověk, moc toho nenamluví. Přijal to se slovy, že se nedá nic dělat. Určitě tušil, když se mnou chodil na fotbal, kdy se cítím nejlépe.

Zajímala by mě i reakce tvých prarodičů.
Babička nemohla rozdýchat, že jsem jako holka na holky. Prý, co tomu řeknou lidi? Přeměna na kluka jí nijak zvlášť nevadila, byla to pro ni přijatelnější varianta. V podstatě hned mě začala oslovovat Adame.

První vztah, který trval dokonce tři roky, jsi prožil s dívkou. Myslel sis tedy nejdříve, že jsi na holky?
Zpočátku určitě. Je jasné, že já jsem v našem vztahu zastával roli kluka, ale přesto to po sexuální stránce nebylo ono. Dodnes jsme ale dobří přátelé. Já mám novou přítelkyni a ona přítele.

Předpokládám, že jsi už před samotnou proměnou dělal vše pro to, abys působil mužněji.
Chování kluka mi bylo přirozeně dané. Už jako holku si mě lidé často pletli s klukem. Měl jsem krátké vlasy a nosil pánské oblečení. Později jsem si začal stahovat prsa.

Kdy jsi začal o přeměně vážně přemýšlet?
Přiměl mě k tomu rozhovor s kamarádem, který se už pro takový krok rozhodl. Ukazoval mi životopis, který předkládal sexuoložce. Už nevím přesně, co v něm bylo napsáno, vzpomínám si jen na větu: Já nechci být mámou, ale tátou. Uvědomil jsem si, že ani já nechci být mámou. I můj lékař mi pomáhal a radil, jak postupovat.

Slyšela jsem, že ten, kdo chce podstoupit přeměnu pohlaví, nemusí být ani plnoletý.
Ne, to nemusí. Nejsem si jistý, ale asi je nutný souhlas rodičů. Četl jsem, že v zahraničí si prošly změnou pohlaví i osmileté děti. U nás vím o patnáctiletých, kteří už brali hormony. Oni tak mají ještě šanci například vyrůst. Sám jsem začal v devatenácti, kdy už jsem měl dokončený růst, tak zůstanu mezi kluky prcek.

Tahle odpověď mě zaskočila ještě víc než reakce babičky. Procházet přeměnou pohlaví v pouhých osmi letech se mi zdá prostě šílené. Na jednu stranu rozumím tomu, že trápit se zbytečně další roky navíc představuje neštěstí. Na druhou stranu je to opravdu velké rozhodnutí na tak mladého člověka. Věřím, že v osmnácti je už dotyčný ustálený, ale přeměna pohlaví ještě před pubertou je pro mě něco nepředstavitelného. Existuje případně nějaká cesta zpět?
Do určité míry to zpět změnit lze, ale úplně prý ne. Třeba hlas zůstane už hrubší. Před operací se jen vysadí hormony. Po operaci je to samozřejmě mnohem složitější.

Začal jsi užívat hormony a tvé tělo se měnilo. Jaké pocity jsi prožíval?
Úžasné! Z každé sebemenší změny jsem měl velikou radost. Jako první mi začal přeskakovat hlas. V tu dobu se mě lidé často ptali, jestli nemám chřipku. Asi po roce se mi změnily rysy v obličeji. Když jsem to srovnával se starými fotkami, říkal jsem si, že je to fakt dobrý. Vlivem hormonů jsem také nabíral rychle sílu. Samotného mě to kolikrát až překvapilo. Třeba když jsem nákupní tašku, která by mi předtím připadala těžká, najednou zvedl úplně lehce.

Zajímalo tě, jak taková změna pohlaví probíhá v zahraničí?
Jen okrajově. Vím jen to, že v zahraničí dávkují hormony každému na míru. U nás je to přesně dané a pro všechny stejné. Stane se pak, že ne pro každého je to ideální. A ještě jedna věc: pro naše úřady je nutné, aby byly ženám při změně pohlaví odebrány vaječníky a také děloha. Snad už je ale v jednání, aby se tento zákon zrušil.

Co vše jsi musel před operací podstoupit?
Před zahájením operace jsem navštívil sexuoložku, která mě odkázala na psychologa. Musel jsem také na endokrinologii, kde zjišťovali hladinu hormonů v těle, a na internu. Po všech nutných vyšetřeních jsem začal užívat hormony a rok jsem se musel chovat a žít jako muž. Po roce jsem předstoupil před komisi, aby mi přeměnu pohlaví schválila. No a potom už mohly přijít na řadu operace.

Která operace byla první?
První přišla na řadu operace prsou. Udělali mi ji v Jihlavě a v nemocnici jsem strávil jen čtyři dny. Jsem s ní velmi spokojen, nemám žádné viditelné jizvy, možná i díky tomu, že jsem nikdy neměl velká prsa.

Adame, mluvíš se mnou zcela otevřeně, upřímně. Nedělalo ti nikdy problém o svých pocitech a o přeměně pohlaví mluvit veřejně?
Když jsem zahájil přeměnu, nechtěla má tehdejší přítelkyně, abych o tom mluvil. Proto jsme se odstěhovali do Liberce, kde mě nikdo neznal. Žil jsem si tam jako kluk a nikdo na mě nic nepoznal. Veřejně jsem o tom začal mluvit, až když jsme se rozešli a já se vrátil zpátky domů.

Nedivím se, že nikdo nic nepoznal. Nedělá mi ani problém oslovovat tě v mužském rodě, protože jsem tě jako dívku nepoznala. Pro rodinu a kamarády to ale přeci jenom nezvyk alespoň zpočátku být musel.
Nebyl to až takový problém, většině to šlo hned. Jasně, že se občas někdo přeřekl.

Kdy jsi začal chodit na „pány“?
To už dávno před přeměnou! Několikrát se mi totiž, ještě když jsem byl holka, stalo, že mě z dámského záchodku vyhazovali! Už paní před vstupem mě posílala vedle. Těšilo mě to, ale zároveň děsilo. Čekal jsem, kdy mě někdo na dámských záchodcích zmlátí.

Jak je to s osobními doklady?
Co se týče osobních dokladů, už při zahájení hormonální léčby se jméno v dokladech mění na neutrální tvar. Já jsem například byl Áda Typltů. U mě to bylo se jménem jednoduché. Už v době, kdy jsem jako holka hrál fotbal a nechal si ostříhat dlouhé vlasy, volali na mě ostatní Adame. A po hysterektomii se změní rodné číslo, jméno a pohlaví (tedy místo písmene F písmeno M). Jinak pro neutrální tvar ti jména nabídnou, například Pája, Alex apod. Po úplné přeměně si můžeš už vybrat, jaké chceš. Příjmení zůstává stejné.

Plánuješ ještě podstoupit nějaké další operace, třeba vytvoření penisu?
Zatím ne. V Česku se mi výsledky nelíbí a v zahraničí je to příliš drahé. Za tu cenu si mohu pomalu postavit dům.

Máš krásnou přítelkyni. Kdy a jak jste se seznámili?
Seznámili jsme se přes mého bratra, se kterým pracovala v jednom hotelu. Vyprávěl mi o ní, tak jsem si ji našel na Instagramu. Párkrát jsme si napsali a to bylo vše. Jeden večer bratr pořádal párty, kam jsme byli oba pozvaní, a tam jsme se poprvé viděli. Dorazila tam později než já. Jakmile jsem ji uviděl ve dveřích, hned jsem se do ní zamiloval. Celý večer jsme si povídali a dost jsme si povahově sedli. Po té párty jsme několik týdnů nebyli vůbec v kontaktu. Přemýšlel jsem, jak se s ní znovu vidět, a napadlo mě pozvat ji na Ještěd na východ slunce. Východ sice vidět nebyl, ale strávili jsme spolu celé dopoledne a užili si ho spolu. Tím to všechno začalo.

Věděla od začátku, že ses narodil jako dívka?
Ano, věděla. Mám to zveřejněné na Instagramu a také jsem se o tom sám zmínil, když jsme si psali. Nepřijde mi fér, aby se do mě slečna zamilovala a nevěděla, kdo jsem.

Můžeš se i oženit?
Ano, můžu. Díky tomu, že jsem podstoupil hysterektomii, mám nové mužské rodné číslo a M v občance. Úředně jsem tedy už oficiálně muž.

Máš pocit, že informovanost veřejnosti o přeměně pohlaví je dostatečná?
Ne, naopak si myslím, že veřejnost je o přeměně pohlaví informována nedostatečně. Spousta lidí si totiž myslí, že transsexualita ovlivňuje sexuální orientaci. Dokonce jsou i tací jedinci, kteří si myslí, že se prostě jen tak rozhodnete změnit pohlaví a je to. Tak jednoduše to nefunguje. Jsem ale rád, že se o tom v dnešní době mluví. Určitě to už není tabu. Čím dál tím více lidí se ke své transsexualitě přiznává.

Když jsme se spolu bavili naposledy, přestavoval jsi dům. Už máš práce na něm hotové?
Nakonec se plány změnily. Původně jsem měl s tátou dům napůl, ale po sedmnácti letech se k sobě rodiče vrátili a z mé poloviny domu se udělaly pokojíčky a já se pak odstěhoval.

Jaké jsou tvé další plány?
Momentálně si dělám řidičák na kamion. Už v dětství jsem si říkal, že jednou budu řidič. Nakonec se mi to splní. Také jsme se s přítelkyní rozhodli, že bychom spolu chtěli bydlet v Liberci, tak teď řešíme stěhování.

Bio box
Adam Typlt (24)
Narodil se 6. ledna 1997 v Jilemnici jako Adéla. Vystudoval Masarykovu obchodní akademii v Jičíně. Nyní pracuje jako obsluha CNC. Žije v Nové Pace. Už od dětství se cítil jako chlapec. Ve svých 19 letech začal s přeměnou pohlaví.

Gabriela Jakoubková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Archiv Adama Typlta